Přemýšlím, kde začít s představováním, ale vzhledem k tomu, že tenhle blog píšu pro sebe a svoje nejbližší okolí, bude to trošku nošení dříví do lesa. Taky zjišťuju, že mi u psaní souvislého textu chybí možnost používat smajlíky. Protože co když udělám vtip a on si ho nikdo nevšimne? 🙂 Korektoři a češtináři prominou, asi to bez nich (a taky bez hovorové češtiny) prostě nepůjde, to bych jinak nebyla já.
Jsem tak trochu pošuk. Ve všem co dělám. Nejlíp by o tom mohl vyprávět můj muž, kdybych ho někdy pustila ke slovu 🙂 Každou chvíli zkouším nové věci, pronikám do jejich tajů, abych je zase opustila a vrhla se na něco nového. Stihnout všechno totiž nedokážu, potřebovala bych na to mít aspoň devět životů jako kočka. A to je něco, co bych ráda předala dál. Neumím a nestíhám toho tolik, jak to může vypadat. Facebook zkresluje a vyvolává dojem, že u sousedů je tráva zelenější. Nenechte se zblbnout 🙂
Mou aktuální “posedlostí” se stalo jídlo. Je to k nevíře, vždycky jsem byla spíš ignorant k tomu co jím a udělat jíšku neumím vlastně dodnes. Jedla jsem, abych neměla hlad. Ale jednoho dne mě moje minulost dostihla a součet veškerého stresu, špatného stravování, ponocování a sezobaných antibiotik, antikoncepčních pilulek a jiných léčiv se projevil na mém zdraví. Chronické záněty močových cest (rekord byl 2 roky nonstop) trvaly v součtu asi 15 let, trávicí obtíže se stupňovaly, přidalo se autoimunitní onemocnění štítné žlázy, únava, podrážděnost, mykózy, zvonění v uších, akné a chronická rýma mě provází snad odjakživa… pro představu asi stačí.
Všechno zlé je pro něco dobré a když mi došlo, že doktoři za mě vážně nic nevyřeší, rozhodla jsem se konečně vzít své zdraví do svých rukou a přijmout zodpovědnost za to, v jakém jsem stavu. Postupně jsem zjistila, že mám v těle přemnoženou candidu, intoleranci na mléko, vejce, kvasnice, luštěniny a soju. Že mým dětem vadí – kupodivu – mléko, vejce a luštěniny, u mladší Terezky ještě drůbež, citrusy, pšenice a lepek. Nejdřív jsem si poplakala, pofňukala jací jsme to chudáčci a co budeme teda jíst a pak vyrazila do boje. 🙂
Výsledkem je absolutní změna jídelníčku celé rodiny… a tenhle blog. Ten vznikl hlavně proto, že si babičky zoufají a neví co nám vařit. Co můžeme (a chceme) jíst, jak z nových surovin vůbec něco vyčarovat a trápí se, že nemohou svým vnoučatům “dopřát”. Druhý, neméně důležitý, důvod vzniku těchto zápisků byly prosby kamarádek o rady a následně i jejich fňukání, že ony to nezvládnou a co teď budou jíst. A tak se tu spolu se mnou mohou učit vařit to, co funguje u nás. Nejpřísnějším kritikem je můj starší syn, naučený na klasickou českou kuchyni a můj muž, který nemá potíže žádné a ničím extra zdravým ho nenadchnu.
Jednoduché principy mých receptů jsou v současnosti asi celkem in, nic převratného nečekejte. Vaříme bez rafinovaných cukrů, bez lepku, vajec a mléčných výrobků, bez luštěnin, soji a arašídů, bez polotovarů, nikdy nepoužíváme průmyslově zpracované potraviny, éčka. Maso, ovoce a zeleninu pouze z domácích nebo farmářských zdrojů. Hodně receptů spadá do paleo, jiné jsou vegan, většina je vhodná pro protikvasinkovku. Štítky a třídění jsem vzala poctivě, snad se v tom vyznáte.
Budu ráda, když tu budete se mnou a podělíte se o svoje poznatky, připomínky a vůbec náměty co vařit a o čem chcete číst. Jen mi odpusťte punc začátečnictví. Začít s blogováním a focením jídla po čtyřicítce bude stát asi dost sil a trpělivosti 🙂
Vaše Andrea
